Historie
Křišťál je jednou z nejznámějších a nejrozšířenějších drahokamových odrůd křemene (SiO₂), který je ceněn pro svou průhlednost a čistotu. Jeho název pochází z řeckého slova krystallos, což znamená led, protože staří Řekové věřili, že křišťál je formou zmrzlého, navždy tvrdého ledu. Křišťál se vyskytuje v různých částech světa a je hojně využíván v různých oblastech, od šperkařství až po průmyslové aplikace. Díky své čistotě a estetickým vlastnostem je křišťál jedním z nejoblíbenějších minerálů jak mezi sběrateli, tak mezi tvůrci šperků.
Křišťál je známý lidstvu po tisíce let a byl používán v různých kulturách po celém světě; starověcí Řekové a Římané například používali křišťál k výrobě různých dekorativních a náboženských předmětů. Křišťál byl považován za posvátný kámen a byl často používán v amuletech a talismanech, protože mu byla přisuzována schopnost chránit a léčit.
Ve středověku byl křišťál používán v liturgických předmětech a ve vědeckých přístrojích, ve kterých byly potřeba první optické čočky. S rozvojem vědy a průmyslu v novověku se křišťál stal důležitým materiálem nejen ve šperkařství, ale také v technických a průmyslových aplikacích.
Vlastnosti
Křišťál je chemicky čistý oxid křemičitý (SiO₂); je odrůdou křemene, který je jedním z nejběžnějších minerálů na Zemi. Krystalizuje v trigonální krystalové soustavě a jeho krystaly mohou dosahovat různých velikostí, od drobných mikroskopických krystalků až po velké krystaly, které mohou vážit až první stovky kilogramů.
Křišťál je typicky čirý a bezbarvý, což je výsledkem čistoty jeho chemického složení. Přestože je křišťál nejčastěji bezbarvý, může obsahovat inkluze nebo jiné minerály, které mu dodávají různé barevné odstíny nebo zajímavé vizuální efekty. Křišťál má podle Mohsovy stupnice tvrdost 7, což jej činí dostatečně tvrdým pro použití ve špercích a dalších aplikacích. Je relativně odolný proti poškrábání a opotřebení a jeho index lomu je 1,544 až 1,553.
Křišťál je relativně běžný minerál a není považován za příliš vzácný drahý kámen. Nicméně krystaly křišťálu, které jsou zcela průhledné, bez inkluzí a mají velké rozměry, mohou být velmi vzácné a opravdu vysoce ceněné. Takové krystaly jsou vyhledávané nejen sběrateli, ale také šperkaři a umělci, kteří je používají v různých dekorativních a uměleckých aplikacích.
Někdy se můžeme setkat i s mimořádně estetickými inkluzemi, které jsou do křišťálu vrostlé. Tyto inkluze jsou vyhledávány nejen sběrateli, ale i designéry šperku.
Geneze
Křišťál nejčastěji vzniká procesem krystalizace oxidu křemičitého (SiO₂) z hydrotermálních roztoků. Tento proces se odehrává hluboko pod zemským povrchem, kde jsou přítomny vysoké teploty a tlaky. Jestliže se nasycený roztok obsahující oxid křemičitý pohybuje trhlinami a dutinami v horninách, začne se postupně ochlazovat a snižuje se jeho schopnost udržet křemičitou fázi v rozpuštěném stavu. To vede k tomu, že křemičitá fáze začne krystalizovat a vytváří charakteristické šestihranné krystaly křemene.
Krystaly rostou pomalu v průběhu tisíců až milionů let, přičemž jejich růst závisí na teplotních a tlakových podmínkách, koncentraci roztoku, dostupném prostoru a negativně na přítomnosti nečistot. Pokud jsou podmínky stabilní a příznivé, krystaly mohou růst do velkých velikostí a zůstat relativně čisté, čímž vzniká bezbarvý a průhledný křišťál. Kvalita a čistota krystalů křišťálu mohou být ovlivněny různými faktory, včetně rychlosti krystalizace a přítomnosti nečistot nebo inkluzí. Rychlá krystalizace nebo přítomnost dalších prvků může vést ke vzniku nečistot nebo jiných minerálů uvnitř krystalu, což ovlivňuje jeho barvu a čistotu. Naopak pomalý a stabilní růst vede k vytvoření velkých, čistých krystalů bez viditelných defektů.
Výskyt
Křišťál se nachází téměř po celém světě, vyjma např. poloostrova Kola v Rusku, ale některá naleziště jsou známá produkcí zvláště kvalitních nebo velkých krystalů. Mezi nejvýznamnější naleziště patří Brazílie (především státy Minas Gerais a Bahia); brazilský křišťál je často velmi čistý a může dosahovat velkých rozměrů. Stejnou kvalitu můžeme najít i na Madagaskaru. Z evropských nalezišť nelze opominout švýcarské, rakouské a italské Alpy; zdejší křišťály jsou téměř ve všech muzejních sbírkách po celém světě. Tyto křišťály se také hojně využívaly na výrobu liturgických předmětů. Další naleziště jsou např. na Připolárním a Jižním Urale v Rusku.
Imitace
Existuje mnoho napodobenin křišťálu, které jsou vyráběny ze skla nebo plastu. Tyto napodobeniny mohou vypadat podobně jako přírodní křišťál, ale mají odlišné fyzikální vlastnosti a lze je snadno odhalit pomocí základních gemologických testů.
Syntetická výroba
Vzhledem k jeho dostupnosti a relativně nízké ceně se křišťál syntetizuje spíše pro průmyslové účely než pro šperkařství. Syntetický křemen se používá například v elektronice a optice. I přesto existuje nezanedbatelná produkce syntetického křišťálu pro klenotnický průmysl, kde se často používá jako alternativa k přírodnímu křišťálu nebo jiným drahým kamenům.
Investiční potenciál
Z investičního hlediska není křišťál nejlepší volba, na druhou stranu (vzhledem ke své nízké ceně) udělá za málo peněz opravdu hodně radosti. Výjimkou jsou křišťály z raritních nalezišť, křišťály s mimořádně estetickými inkluzemi či křišťály zpracované významnými brusiči v často katalogizovaná umělecká díla.