Ametrín

Historie

Ametrín je neobyčejně zajímavý drahý kámen ze skupiny křemene. Jeho barva je fialovo-žlutá, s jasným ostrým přechodem. Jedná se o srůst citrínu a ametystu a samotný název této drahokamové odrůdy tedy vznikl spojením slov AMEtyst a ciTRÍN. Původně se tato odrůda jmenovala bolivianit, ale tento název se neujal.

Výskyt

Ametrín se nachází v oblasti Anahi (18°03’S, 57°48’42″W) v provincii Santa Cruz ve východní Bolívii, přibližně 30 km od hranic s Brazílii. V této oblasti bylo velmi nestabilní pásmo, ve kterém operovala vládní vojska, povstalci a nejrůznější gangy. Když se tedy ametríny poprvé objevily v průběhu 70. let 20. století na trhu, nikdo nebyl schopen prokázat, zdali se jedná o přírodní kámen, synteticky vypěstovaný kámen, anebo přírodní křemen s uměle změněnou barvou.  

Je zajímavé, že Evropané věděli o ametrínu pravděpodobně již v 17. století, kdy španělský dobyvatel poprvé ukázal vzorky svému evropskému panovníkovi. Důl získal věnem, když se oženil s domorodou princeznou jménem Anahí z kmene Ayoreos. Domorodci později prodávali svou produkci na misijní stanici v Rincón del Tigre obchodníkům s drahými kameny z Puerto Suárez a údajně byla rovněž zaznamenána sporadická produkce i v 18. a 19. století a pak znovu v 60. letech 20. století. V poslední zmiňované době v oblasti pracovali především horníci a obchodníci z Brazílie, Bolívie a Paraguaye. 

V 70. letech pak bylo ložisko převedeno do „státních rezerv“ Bolívie a poblíž vznikla vojenská posádka, která důl uzavřela a zabezpečovala, aby v něm nikdo netěžil. Nicméně se vše dalo zařídit za „poplatek“ i trochu jinak… Cesta na důl ale byla komplikovaná. Nejdříve bylo třeba jet lodí po řece Paraguay do vesnice Amolar. Z Amolaru cestovali zájemci na západ po stezkách v džungli více než 30 km, což představovalo dvoudenní cestu pěšky. Horníci v této době veškeré vytěžené kameny nosili ručně a další komplikací bylo, že brazilská vláda zakázala import bolivijských kamenů do Brazílie. Ten obchodníci obcházeli tak, že kameny pašovali do brazilského Mato Grosso (nyní stát Mato Grosso do Sul) a tam je registrovali jako vytěžené v Brazílii nebo byly vyváženy jako uruguayské. To způsobilo, že se dlouho věřilo, že jsou vyráběny pouze synteticky či že se někdy v Brazílii uměle upravuje barva přírodního křemene. 

Syntetická výroba

Ve výše zmíněné době byly v produkci syntetických a uměle upravených drahých kamenů mimořádně úspěšné laboratoře napříč celým Sovětským svazem, zejména pak v Novosibirsku. Navíc v roce 1981 Dr. Kurt Nassau z USA prokázal, že barevnou kombinaci ametystu a citrínu lze uměle vyrobit z přírodního brazilského ametystu ozářením a následnou tepelnou úpravou. Díky rozsáhlým spekulacím a nemožností ověřit naleziště ametrínu se dlouho věřilo, že je tento kámen produkt syntetické výroby. 

Vše se změnilo v průběhu 80. let, kdy došlo k rozvolnění poměrů v Bolívii – situace se uklidnila natolik, že mohli vědci na lokalitu přijet, odebrat vzorky, vše nafotit a podrobně popsat. To zapříčinilo, že se ametrín stal nesmírně populárním a jeho cena se výrazně zvýšila. V současné době ameritový důl provozuje společnost Minerales y Metales del Oriente S.R. L. 

Na trhu, včetně toho českého, se lze setkat s velkým množstvím velmi kvalitních broušených ametrínů, velká většina těchto kamenů byla však vyrobena uměle. Odlišení přírodních ametrínů od syntetických je pro gemologa relativně snadné, především s využitím spektrometrie a dalších analytických metod. Pro laika je však odlišení zcela nemožné.