Aragonit

Historie

Aragonit byl poprvé objeven a popsán v roce 1797 v obci Molina de Aragón ve Španělsku, po níž nese své jméno. Od té doby se našlo mnoho dalších nalezišť po celém světě.

Vlastnosti

Aragonit může mít téměř jakoukoliv barvu, nejčastěji je však žlutý, krémový, šedý nebo bílý. Může však být i např. modrý. Tvrdost aragonitu podle Mohsovy stupnice je 3,5 až 4 a index lomu světla má 1,530 až 1,685. Bohužel má dokonalou štěpnost, která způsobuje nemalé problémy při broušení.

Aragonit patří mezi polymorfy uhličitanu vápenatého (CaCO₃), tudíž má zcela stejný chemický vzorec jako kalcit, ale jinou krystalovou soustavu. Zatímco kalcit krystaluje v trigonální soustavě, aragonit krystalizuje v ortorombické (kosočtverečné) soustavě, což mu dává významně odlišné fyzikální i optické vlastnosti.

Geneze

Aragonit z Číčova vznikal díky terciérní vulkanické činnosti. Během těchto procesů docházelo k vývěrům teplých roztoků bohatých na vápník a oxid uhličitý, z nichž aragonit krystalizoval.

Vzhledem k tomu, že aragonit je termodynamicky nestabilní při běžných teplotách a tlacích, má tendenci se časem přeměňovat na stabilnější polymorf, kalcit. Tento proces však probíhá velmi pomalu, což umožňuje aragonitu přetrvávat po miliony let v geologických podmínkách, které zajišťují stabilní prostředí.

Výskyt

Pravděpodobně nejlepší lokalitou pro nález krystalů aragonitu na světě je lokalita Číčov u Hořence v Českém středohoří. Aragonit se však vyskytuje prakticky po celém světě. Určitě nepatří mezi klasické drahé kameny, jako je např. rubín, safír či smaragd, je ale jasným příkladem sběratelského drahého kamene, který je kvůli své nízké tvrdosti a výborné štěpnosti nemožné použít do šperku. 

Syntetická výroba

Aragonit z Číčova se ničím neimituje, ani se synteticky nevyrábí. Sběratelé ho však musí velmi pečlivě skladovat, aby nedošlo k jeho poškrábání nebo k jinému druhu poničení.

Investiční potenciál

Velké broušené aragonity z Číčova dosahují na světových trzích skutečně vysokých cen.