Cordierit

Historie

Cordierit je často známý pod obchodním názvem iolit nebo také pod označením vodní safír. Se safírem (odrůdou korundu) ale nemá nic společného. Tento název slouží pouze k tomu, aby se méně znalí zákazníci nalákali a zaplatili za něco jiného, než si myslí, že kupují. 

Cordierit byl poprvé objeven na počátku 19. století a jeho název je odvozen od jména francouzského geologa Pierra Louise Antoina Cordiera, který ho poprvé v roce 1813 popsal. Jeho obchodní název iolit pochází z řeckého slova ios, což znamená fialová, a odkazuje na jeho charakteristickou fialovomodrou barvu. Velmi vzácně se lze setkat s cordieritem ve formě kabošonu, který vykazuje asterismus nebo jev kočičího oka.

Cordierit je často spojován s Vikingy, kteří ho údajně využívali pro jeho pleochroické vlastnosti jako „sluneční kámen“ k navigaci na moři. Díky své schopnosti „filtrovat“ sluneční světlo a ukazovat jeho polohu i při zatažené obloze mohl Vikingům pomoci určit směr severu. 

Vlastnosti

Cordierit je křemičitan s chemickým vzorcem (Mg)₂Al₃(AlSi₅)O₁₈. Jeho nejčastější barvou je modrá až modrofialová, avšak může se vyskytovat i v hnědých nebo zelených tónech. Jeho typická modrá barva je způsobena přítomností železa v jeho struktuře a velmi vzácně se může vyskytovat i v bezbarvé variantě. Tyto kusy jsou pak hojně vyhledávány sběrateli drahých kamenů. Tvrdost cordieritu je podle Mohsovy stupnice tvrdosti 7–7,5 a jeho index lomu světla je 1,53–1,55. Mimořádně důležitou vlastností cordieritu je jeho extrémně silný pleochroismus (v závislosti na úhlu pohledu vykazuje různé barvy – modrou, šedou, bezbarvou či žlutohnědou). Tento jev také přispívá k jeho atraktivitě ve šperkařství.

Geneze

Cordierit vzniká především v metamorfovaných horninách bohatých na hliník, jako jsou slídové břidlice a ruly, kde se vytváří v podmínkách středních až vysokých teplot a tlaků. Běžně je asociován s minerály, jako je biotit, granát nebo kyanit. Vzácněji se vyskytuje i v pegmatitech nebo vulkanických horninách.

Výskyt

Cordierit se nachází prakticky po téměř celém světě, nicméně klenotnicky zpracovatelné cordierity jsou především v lokalitě Babati v Tanzanii. Zde je velmi často zaměňován za výrazně dražší tanzanit. Dále se nachází v lokalitě Andranondambo v jižní části Madagaskaru a v regionu Anosy, přibližně 40 km severozápadně od města Fort Dauphin (Taolagnaro). Významná jsou i naleziště v jižní Indii, především Suntar, který je blízko města Hassan (přibližně 180 km západně od Bengaluru – hlavního města Karnataky). Krásné cordierity se vyskytují také na Srí Lance a v Myanmaru.

Imitace

Cordierit může být imitován sklem. Cordierit samotný naopak často imituje především tanzanit, může však imitovat i např. safír. 

Syntetická výroba

Syntetická výroba je možná, avšak pro klenotnické využití se cordierit uměle nevyrábí.