Eudialit

Historie

Název eudialitu pochází z řeckého výrazu Εὖ διάλυτος, eu dialytos, což znamená dobře rozložitelný. Jeho název odkazuje na jeho snadnou rozpustnost v kyselině.

Vlastnosti

Eudialit je krvavě červený velmi vzácný silikát zirkonia, vápníku, sodíku a železa se složitým chemickým vzorcem Na₁₅Ca₆(Fe,Mn)₃Zr₃Si(Si₂₅O₇₃)(O,OH,H₂O)₃(OH,Cl)₂. Zajímavostí eudialitu je, že obsahuje rovněž nezanedbatelné množství prvků vzácných zemin (REE). V přírodě se vyskytuje v hnědé až rezavě červené, nepříliš vzhledné barvě. V klenotnictví se omezeně využívají pouze již zmíněné krvavě červené kusy. Podle Mohsovy stupnice je tvrdost eudialitu 5,5. Brousí se z něj pouze kabošony a někdy je třeba jej rovněž podlepit černou kompaktní destičkou, aby se zvýšila pevnost celého kabošonu, protože jeho struktura je nejčastěji tvořena z 2–4 mm velkých navzájem srostlých krystalů, které jsou k tomu prorostlé i s černým egirínem, šedým nefelínem a skořicově hnědým titanitem. 

Výskyt

Výskyt eudialitu je vázán na alkalické vyvřelé horniny, jako jsou nefelinické syenity. Tyto horniny jsou unikátní tím, že se v nich vůbec nevyskytuje křemen, přitom křemen je zcela nejběžnější minerál na světě. Eudialit byl poprvé popsán v roce 1819 z nefelinického syenitu intruzivního komplexu Ilimaussaq, Kangerluarsuk Fjord, Kujalleq v jihozápadním Grónsku. Dále se s ním lze setkat v Norsku, v lomu Poudrette Mont Saint-Hillaire, La Vallée Richelieu RCM, Montérégie, Québecu v Kanadě, Pocos de Caldas (stát Minas Gerais) v Brazílii a dále například v Arkansasu v USA. Zdaleka světově nejlepší eudiality pocházejí z poloostrova Kola v Rusku na hranicích s Finskem, z lokalit v Chibinském (Rasvumtchorr a Putelichorr, Murmanská oblast) a Lovozerském masivu.

Extrémně vzácně se můžeme setkat na trhu rovněž s fasetovanými poloprůhlednými nebo zcela průhlednými eudiality. Ty jsou skutečně velmi, velmi vzácné, ani ne tak svou finanční hodnotou, ale svou raritností v přírodě. Okolo roku 1970 se nalézaly velmi kvalitní eudiality v permafrostu (věčně zmrzlé půdě) v Lovozerském masívu. Tyto nálezy byly učiněny v rámci geologického průzkumu za účelem vyhledávání radioaktivních materiálů. Od té doby již srovnatelně kameny nikdy nalezeny nebyly.