Haüyn

Historie

Haüyn (také nazývaný hauynit) je vzácný a atraktivní minerál ze skupiny sodalitů, který se vyznačuje svou krásně blankytně modrou barvou, ačkoliv se může vyskytovat i v zelené, žluté nebo bílé barvě. 

Prvně byl pojmenován jako latialit v roce 1803 Carlem Giuseppem Gismondim podle lokality nálezu, avšak bez dokumentace. Roku 1807 jej tedy Tonnes Christian Bruun de Neergaard pojmenoval na počest reného J. Hauyho, který je považován za otce krystalografie. Jméno ovšem nebylo ani poté pevně ustanoveno, takže se roku 1831 louis Albert Necker de Saussiere rozhodl na počest Jonse Jakoba Berzeliuse pojmenovat tento minerál jako berzelinit. Finální verdikt se nad tímto minerálem snesl až v roce 1868, kdy James Dwight Dana oficiálně ustanovil název hauynit, v češtině haüyn.

Tento minerál byl poprvé popsán ve Francii a následně v Itálii v souvislosti s jeho výskytem v sopečných horninách. Haüy byl jedním z průkopníků moderní krystalografie, a proto bylo rozhodnuto pojmenovat tento nově objevený minerál právě po něm.

Od svého objevu zůstává haüyn relativně neznámým minerálem mimo odborné kruhy, ale mezi mineralogy a sběrateli je vysoce ceněn. Vzhledem k jeho vzácnosti a krásné blankytně modré barvě se haüyn stal žádaným sběratelským minerálem, ačkoli jeho použití ve špercích je omezeno kvůli jeho nižší tvrdosti a citlivosti na poškození.

Vlastnosti

Haüyn patří mezi silikáty s chemickým vzorcem Na₃Ca(Si₃Al₃)O₁₂(SO₄) a je členem skupiny sodalitů, což je skupina minerálů zahrnujících také minerály jako lazurit, nosean a sodalit. Haüyn se často vyskytuje v asociaci s těmito minerály a může být obtížné jej odlišit bez podrobné analýzy.

Krystalizuje v kubické krystalové soustavě a často tvoří dodekaedrické nebo trapezoedrické krystaly. Tyto krystaly jsou obvykle malé, ale mohou extrémně vzácně dosahovat až několika centimetrů. Haüyn je typicky průsvitný až průhledný, což zvyšuje jeho estetickou hodnotu jako drahého kamene. Haüyn má podle Mohsovy stupnice tvrdost 5,5 až 6. Je tedy náchylný k poškrábání a opotřebení, což je důvod, proč se s ním ve špercích prakticky nelze setkat. 

Nejčastější barva haüynu je ošklivě šedá. Z klenotnického hlediska je ale nejžádanější a nejcennější blankytně modrá, v přírodě se ale můžeme setkat i se zeleným, žlutým nebo bílým haüynem. Haüyn má relativně nízký index lomu, který se pohybuje mezi 1,490 a 1,510. Některé haüyny vykazují pod UV světlem slabou luminiscenci. 

Haüyn je považován za velmi vzácný drahý kámen, a to především kvůli omezeným nalezištím a malému množství kvalitních kusů. Drahokamové vzorky haüynu, které jsou dostatečně velké a čisté pro broušení do faset, jsou velmi vzácné a velmi drahé. Kameny nad 1 ct jsou považovány za raritně velké.

Výskyt

Světově nejlepší naleziště klenotnického průhledného haüynu je v Eifel regionu v Německu. Masivní průsvitné haüyny pocházejí rovněž z Afghánistánu. Masivní neprůhledné haüyny se vyskytují rovněž v Tádžikistánu a Barmě. Horninové, ošklivé, klenotnicky nevyužitelné haüyny jsou rovněž v Itálii (Lago di Bolsena, Monte Somma a Vesuv), ve Francii v oblasti Auvergne, dále v Sýrii (Qal‘at Sim‘an) a např. Mont Saint-Hilaire (Kanada).

Syntetická výroba

Haüyny se synteticky nevyrábějí, je však možné je celkem snadno zaměnit za sklo. V Německu se dokonce vyskytuje přírodní zelenomodré sklo, které je svou barvou haüynům velmi podobné. 

Investiční potenciál

Přestože je haüyn pouze a výhradně sběratelský drahý kámen, který je nemožné využít do šperku, z investičního hlediska má velmi dobrou prognózu.