Klinohumit

Historie

Klinohumit byl poprvé objeven v 19. století v Itálii v oblasti kolem Vesuvu. Prvotní vzorky byly malé a méně kvalitní, což vedlo k tomu, že klinohumit zůstal po dlouhou dobu relativně neznámým minerálem. Až v druhé polovině 20. století, kdy byla objevena nová naleziště v Tádžikistánu a Rusku, začal klinohumit získávat pozornost gemologů a sběratelů drahých kamenů. Klinohumit byl pojmenován po humitu, minerálu, s nímž sdílí podobné chemické složení a krystalovou strukturu.

Klinohumit je pouze sběratelský drahý kámen, pouze velmi výjimečně se s ním lze setkat i ve špercích. 

Vlastnosti

Klinohumit je vzácný minerál, který patří do skupiny nesosilikátů, a jeho chemický vzorec je (Mg,Fe)₉(SiO₄)₄(F,OH)₂. Ačkoliv není tak známý jako jiné drahé kameny, získal si své místo mezi sběrateli a milovníky drahokamů pro svou krásu a vzácnost. 

Klinohumit je členem humitové skupiny minerálů, která zahrnuje humit, chondrodit a další příbuzné minerály. Klinohumit krystalizuje v monoklinické krystalové soustavě, což se projevuje charakteristickými šikmými prizmatickými krystaly. Tyto krystaly mohou být průhledné až průsvitné a často vykazují silný lesk. Klinohumit má podle Mohsovy stupnice tvrdost 6 až 6,5. Vyskytuje se v různých odstínech žluté, oranžové, hnědé a zlaté barvy, přičemž nejvzácnější a nejcennější jsou sytě oranžové a zlaté exempláře. Index lomu klinohumitu je relativně vysoký, pohybuje se mezi 1,614 a 1,675.

Výskyt

Mezi hlavní naleziště klinohumitu patří lokalita Kuch-i-Lal v Pamíru (Tádžikistán). Tyto pomerančově oranžové klinohumity jsou světovou špičkou, bohužel tomu odpovídá i jejich cena. Dále se vyskytují na poloostrově Kola (Rusko), ovšem tamní klinohumity jsou hnědé a nepříliš vzhledné, takže se v klenotnictví nevyužívají. Zajímavé jsou rovněž klinohumity z pohoří Hindúkuš (Afghánistán). 

Úprava kvality

Dosud není popsána úprava jejich barvy nebo čistoty. 

Syntetická výroba

Klinohumity se synteticky nevyrábějí.