Whewellit

Historie

Whewellit je extrémně vzácný a extrémně těžce brousitelný drahý kámen, proto má pouze sběratelské využití a ve šperku je zcela vyloučené se s ním setkat. Jedny ze světově nejlepších whewellitů se v nedávné minulosti nalézaly v uhelných pánvích severozápadu České republiky. 

Vlastnosti

Whewellit je monoklinický oxalát vápníku (CaC₂O₄•H₂O) s tvrdostí pouze 2½–3. 

Geneze

Whewellity se nejčastěji vyskytovaly v dutinách pelosideritových konkrecí v pelitických sedimentech v blízkosti uhelných slojí. Whewellit se tvořil po sedimentaci (tj. během diageneze) v puklinách a dutinách, kde krystalizovaly různé minerály ze zbytkových tekutin, a také uvnitř konkrecí během závěrečných fází diageneze. Jeho krystaly jsou často mylně považovány za kalcit nebo jiné karbonáty, které vykazují nepravidelný růst krystalů. Krystaly whewellitu obvykle nepřesahují 2 cm, i když vzácně byly nalezeny exempláře o velikosti až 4 cm. Přítomnost dickitu snižuje průhlednost krystalů a dodává jim šedou barvu. Přirozená křehkost a nízká tvrdost způsobovala u whewellitu značné problémy při fasetovém broušení.

Výskyt

První vzorky whewellitu na severozápadě ČR byly objeveny v roce 1897 při výkopových pracích na dole Venuše v Konobržích u Mostu. Šedobílé vzorky ve formě radiálních agregátů byly nalezeny v jílovitých vrstvách v hloubce 110–120 m. Výrazně kvalitnější whewellity byly získány po roce 1899 z dolu Julius II v Kopistech (~2 km od dolu Venuše), menší krystaly byly nalezeny po roce 1910 také v uzavřeném dole Guttmann u Mostu, velké množství žlutého whewellitu v agregátech nebo krystalech o velikosti až 6 mm bylo pak získáno z konkrecí na dole Bílina v letech 1987–2000. Nejnověji, v letech 1996–2008, byl whewellit ve fasetové kvalitě objeven na dole Ležáky v Kopistech. Tato lokalita byla vytěžena a při rekultivaci zatopena jezerem, takže nalézt zde jakékoliv další whewellity je zcela vyloučené. 

Investiční potenciál

Whewellit má mezi sběratelskými drahými kameny zvláštní postavení, protože vznikl biogenními procesy.