Není křišťál jako křišťál

Na úvod bychom rádi začali krátkou anketou: co si vybavíte pod pojmem křišťál?

1. Bezbarvou varietu křemene.
2. Lustr po babičce.
3. „Horský křišťál“.
4. Swarowski šperky.

Většina odpovědí v mém okruhu přátel byla „lustr po babičce“. Chyták v této anketě je, že všechny odpovědi jsou správné. Pojďme si tedy udělat v křišťálu pořádek, vysvětlit si hlavní rozdíly a na závěr se mrknout i na křišťálové variety.

Ačkoli je křišťál obecně známý výraz, většina lidí si neuvědomuje, že pod tímto pojmem se mohou skrývat dvě zásadně odlišné věci:

• Křišťál jako bezbarvá, čirá varieta křemene, stvořená přírodními procesy.

• Křišťál jako olovnaté sklo, stvořené člověkem.

Nejdříve se podíváme na křišťál ve smyslu přírodního kamene:

Křemen neboli oxid křemičitý SiO₂ je jeden z nejrozšířenějších minerálů na Zemi. Pokud křemen nemá žádné nečistoty ve svém chemickém složení, a zároveň ani uvnitř krystalu, které by ho zabarvovaly, pak se jedná o bezbarvý, čirý křemen – křišťál (anglicky rock crystal).

Vzhledem ke své rozšířenosti je křišťál finančně dostupný, a už ve formě mineralogických vzorků nebo broušený. V případě mineralogických vzorků tvoří křemen, tedy i křišťál, šestiboké hranoly zakončené „stříškou“, odborně klenci. Plochy hranolů bývají vodorovně rýhovány, což je jeden z poznávacích znaků. Nicméně křemen/křišťál může různě srůstat dohromady, i jeho vývin může být různoměrný, a křišťál tak může nabývat různých podob. Na trhu se zároveň vyskytují i syntetické vzorky křišťálu, a proto platí, ostatně jako vždy, že se vyplatí nakupovat od důvěryhodných prodejců (například od nás).

Jedním z hlavních producentů je Brazílie, kde krystaly mohou dosahovat i metrové délky, dále Rusko, Čína, blíže našim hranicím Rakousko, Švýcarsko. U nás se křišťál získával z lokality Korálové Jámy v Jeseníkách, a to pro využití v optice.

Křišťál má tvrdost na Mohsově stupnici 7, je proto vhodný i do šperků, nicméně kvůli jeho nižšímu indexu lomu (tolik se „netřpytí“) se s fasetovanými křišťály ve šperku příliš nesetkáte. Výjimkou jsou křišťály, které v sobě uzavírají inkluze jiných minerálů. Takové kameny mohou být velmi atraktivní a ve šperku se s nimi můžete setkat naopak často. Ale o nich až později v tomto článku.

Nyní si objasníme termín křišťál ve smyslu olovnatého skla:

Termín „křišťálové sklo“ se objevil v 17. století za vlády Rudolfa II., kdy bylo v Praze oblíbené řezání a broušení různých drahých kamenů, zejména křišťálu. Sklo, které bylo v té době již bezbarvé a křišťálu se podobalo i jinými vlastnostmi, bylo vítanou náhražkou. Začalo se po vzoru výrobků z křišťálu vyřezávat a brousit a označení „křišťálové sklo“ bylo na světě.

Český křišťál a sklářské umění si brzy získaly takový věhlas, že v 18. století výrobky z českých zemí dominovaly světovému trhu. Česká výroba v té době překonala i výrobce slavného benátského skla, kteří se náš křišťál dokonce snažili napodobit.

Křišťálové sklo může mít různé složení, ale pro výrobu tradičního broušeného skla, lustrů i klenotnických výrobků se používá to s přídavkem oxidu olovnatého. Olovnaté sklo je příjemnější materiál pro brusiče, protože je měkčí a zároveň pevnější než obyčejné sklo. Nejvýznamnější vlastností olovnatého křišťálu je však jeho vysoký index lomu, díky kterému se krásně třpytí.

A tím se dostáváme i ke slavné rodinné firmě Swarowski v Rakousku. Ta vyrábí vysoce olovnaté sklo, nicméně jeho přesné složení je pečlivě střeženým rodinným tajemstvím. Po vybroušení mají kameny nepřekonatelný třpyt, tak charakteristický pro jejich výrobky.

Když jsme si již objasnili hlavní rozdíly, může být užitečné si vysvětlit i další názvy, se kterými se můžete setkat (a teď začíná ta pravá zábava):

Horský křišťál.

Horský křišťál je synonymem pro křišťál. Tento termín vznikl, aby odlišil přírodní křišťál od skleněného, ale dnes se používá především pro označení křišťálu velmi vysoké kvality. Někdy může také odkazovat na jeho původ, například z alpských hydrotermálních žil. A nesmíme zapomínat ani na marketing, přívlastek „horský“ zní prostě lépe a dokáže více zaujmout zákazníky.

Herkimer Diamond/herkimerský diamant/herkimerský křišťál

Herkimerský diamant je název pro křišťál, který je oboustranně ukončený, tj. klencová stříška je na obou koncích krystalu, což je v přírodě poměrně vzácné. Současně se vyznačuje velmi výrazným leskem krystalových ploch – odtud přezdívka diamant.

Herkimerský diamant je oficiálním kamenem státu New York a pochází z okresu Herkimer, podle kterého získal své pojmenování. Tato oblast byla původně osídlena kmenem Mohykánů, kteří se nazývali „lidem krystalů“ a údolí, ve kterém žili, označovali jako „místo krystalů“. Kameny pro ně byly velmi cenné a měli je ve velké úctě.

Šperky s herkimerskými křišťály jsou v USA populární a používají se i do zásnubních prstenů jako alternativa k drahým diamantům. Dále jsou velmi ceněny v oblasti léčitelství. Krystal s označením „Herkimer“ můžete běžně zakoupit také u nás, nicméně ne vždy se jedná o pravý „Herk“ (jak jsou v USA nazývány). Dnes se pod tímto názvem prodává jakýkoliv oboustranně ukončený, velmi lesklý krystal křišťálu.

Fantom

Fantomový křemen nebo křišťál označuje jev, kdy se uvnitř krystalu jakoby objevuje další, méně viditelný krystal. Nejedná se však o skutečný krystal v krystalu. Tento „fantom“ vzniká během růstu křemene. Pokud došlo ke změně podmínek a růst se zastavil, mohlo během této přestávky dojít k usazení jiných minerálů na plochách krystalu. Při obnovení růstu se tyto minerály staly součástí krystalu a vyznačují jeho původní plochy – odtud „fantom“ (přízrak).

Fantom může mít různé barvy. Nejčastější je zelené zbarvení, kdy se na plochách krystalu usadily zelené chlority, nebo velmi jemné, šedavé zbarvení, pokud došlo k zachycení kapiček roztoku, ze kterého křemen vznikal.

Pokud se na povrchu usadily minerály železa, fantom získá červené zbarvení, zatímco amfiboly způsobují zbarvení černé. I větší krystaly minerálů, jako jsou granát, fluorit nebo pyrit, se mohou „vznášet“ v křišťálu, ale obvykle se opět jedná o krystaly usazené na fantomové ploše.

A aby to nebylo tak jednoduché, měli bychom si říci, že křemen, popřípadě bezbarvý křišťál, může obsahovat různé inkluze (tedy uzavřeniny jiné látky). A podle obsahu těchto inkluzí rozlišujeme:

Mléčný křemen (milky quartz)

Pokud je křemen zaplněn inkluzemi roztoků, ze kterých vznikal, popřípadě roztoky druhotně vyplnily trhliny v krystalu, mohou tyto fluidní (plynokapalné) inkluze tvořit různé závoje, chomáčky nebo vlákna. Čím více těchto inkluzí je, tím více se křemen zakaluje, až může být zcela bílý a neprůhledný. Odtud pochází název mléčný křemen. Tento typ křemene je zcela běžný a vyskytuje se prakticky všude. Sněhově bílé mléčné křemeny se často používají v léčitelství.

Sagenit

Křemen nebo křišťál může navíc uzavírat inkluze jiných minerálů, které často vytvářejí krásné útvary. Typickým příkladem jsou vlásky až jehlice, které mohou být uspořádány paralelně nebo se zcela nahodile protínat a vytvářet zajímavé vzory. Křemeny (křišťály) s těmito inkluzemi se označují termínem “sagenitický křemen“, zkráceně sagenit.

Nejčastěji se můžeme setkat s inkluzemi zlatavého nebo zrzavě zbarveného rutilu (oxid titanu) v křišťálu. Tato varieta se nazývá rutilovaný křemen, ale zároveň je rutilovaný křemen brán i jako synonymum pro sagenit. Lze se setkat i s řadou obchodních názvů, jako například Venušiny vlasy, andělské vlasy a Amorovy šípy.

Hlavním producentem je Brazílie, kámen je velmi ceněn klenotníky i ezoteriky. Rutil může také vytvářet jehlice do tvaru hvězdy, které vycházejí ze shluku krystalů hematitu (oxid železa), v takovém případě se kámen označuje jako rutilový hvězdný křemen nebo rutilová hvězda.

Často se lze setkat také s inkluzemi turmalínu v křemeni, popřípadě křišťálu. Takový kámen nemá vlastní název a obvykle je prodáván jako turmalínový křemen nebo turmalínový křišťál. Nejčastěji se jedná o černý turmalín skoryl, zřídka se mohou vyskytovat i jiné variety, například růžový turmalín rubelit. Turmalín se v křišťálu vyskytuje jako různá stébla nebo jehličky. Někdy turmalín vytvoří srostlice několika krátkých jehliček, které se mohou zformovat do podoby „sluníčka“ (dle názoru autorky tohoto článku jedna z nejkrásnějších inkluzí).

Jahodový křemen (strawberry quartz)

Jahodový křemen, jak název napovídá, je zbarven do růžova až červena díky inkluzím oxidů železa (nejčastěji hematitu, ale také goethitu a lepidokrokitu). Ačkoliv tyto minerální inkluze mají kvůli obsahu železa jasně červenou barvu, nemusí být v jinak průhledném křemeni v dostatečném množství, a kámen tak může mít spíše růžový nebo někdy i oranžový nádech.

Medúza křemen (medusa quartz)

Výrazy paraíba křemen, medúza křemen a gilalit křemen popisují křemen, případně křišťál s inkluzemi vzácného minerálu gilalitu. Gilalit je silikát mědi, která způsobuje naprosto dokonalou zeleno-modrou až tyrkysovou barvu inkluzí. Právě měď je zodpovědná i za unikátní barvu paraíba turmalínů, které se nalézají na stejné lokalitě jako medúza křemeny, tedy ve státě Paraíba v Brazílii.

Inkluze gilalitu v křišťálu tvoří útvary připomínající zvon medúzy, odtud druhé pojmenování.

To byl přehled hlavních inkluzí v křemeni, i když rozhodně nejde o vyčerpávající seznam.